Do Kapucínské zahrady jsem se poprvé dostal skoro omylem. Procházel jsem kolem po třídě Obránců Míru, všiml si nezamčené branky v hradbě a strčil do ní, napůl ze zvědavosti, napůl z lenosti dělat pár kroků navíc. A najednou jsem stál v úplně jiném městě. Žádný provoz, žádný spěch, žádné auta troubící u kruháku pár desítek metrů odsud. Jen studna, pávi a vůně bylinek, která mě chytila za rukáv dřív, než jsem stačil pořádně rozkoukat. Od té doby se sem vracím, pokaždé s pocitem, že jsem vstoupil do místnosti, kterou si Žatec nechal jen pro sebe. Klášter, který přežil i zapomnění Kapucíni si tu zahradu i klášter postavili v letech 1676…

Procházím Studentskou ulicí a zastavuji se před secesní budovou, na kterou by si běžný kolemjdoucí ani nevzpomněl. Na štítu nad vchodem právě přistává hejno holubů , a mně samotnému při tom pohledu naskočí husí kůže. Tahle škola totiž skrývá hned dva příběhy, které stojí za vyprávění: Jeden o klukovi z Holic, který doletěl až do srdce Afriky. Druhý o mladém učiteli, který tu položil základy jednomu z nejslavnějších českých divadel. „Podívej, odkud pochází tvůj krajan!“ šeptá mi u ucha Chmeláček, a ukazuje prstem na okenní římsu. Kde si to holubi rozdávají jako by byli doma. S Emilem Holubem totiž mám stejný rodný kraj. Oba jsme z Holic. On odsud vyrazil…

Stojí na Hošťálkově náměstí, přesně naproti Kněžské bráně, kterou jsme si spolu prošli minule – a není náhoda, že si ty dva hledí do očí už stovky let. Kdykoli se blížím k centru a jeho věže se objeví nad střechami, mám pocit, že se mi Žatec hlásí: jsem tady, pořád stojím, pojď dál. Kostel, který tu stál dřív než samotné město První zmínka o farním kostele na tomto místě sahá až k roku 1004 – tedy do doby, kdy Žatec teprve srůstal z osady pod hradem v město. Na počátku 13. století tu stála velká pozdně románská bazilika, a i po všech pozdějších přestavbách z ní kus zůstal dodnes: spodní…

21.07.2026 Vítejte u dalšího dílu mé série 100+ Žatec. Tentokrát to není případ ze středověku. Je to případ z posledních deseti let. A možná ten nejkrásnější, jaký jsem v Žatci kdy vyšetřoval. Mederův dům Žatec: Místo činu: dům, který měl zemřít Stojí na náměstí 5. května, v samém srdci Žatce. Jeho gotické jádro pochází ze 14. století – je to jeden z nejstarších měšťanských domů v celém městě. Ale tenhle případ nezačíná slávou. Začíná troskou. V 60. letech 20. století přišel dům o střechu. Majitel ji strhl a oprava se táhla roky. Ta absence ochrany si vybrala svou daň: na počátku 80. let se dům zřítil. Zbylo jen obvodové zdivo. Holé…

17.07.2026 Vítejte u dalšího dílu mé série 100+ Žatec. Tentokrát zůstaneme na západní straně historického jádra, jen kousek od Kněžské brány, kterou jsem vám představoval minule – u její menší, ale ještě starší sestry: Libočanské branky. Libočanská branka (Hradby, opevnění) • Mapy.com Nejstarší kámen celého opevnění Zatímco Kněžská brána budí dojem majestátnější stavby, Libočanská branka (někdy se jí říká i fortna) drží prvenství, které není na první pohled vidět. Dendrochronologický rozbor dubového trámu, kterým se kdysi upevňovala vrata, ukázal, že strom byl pokácen mezi lety 1257 a 1287. Spodní část branky je tak nejstarší doloženou částí celého žateckého opevnění – starší než sama Kněžská brána. Branka umožňovala přístup z Dolního…

Jsou příběhy, které se dají vyprávět jako fakta – letopočty, jména, částky v zlatých a krejcarech. A pak jsou příběhy, které si zaslouží být vyprávěny jako to, čím doopravdy jsou: jako drama o strachu, naději a vděčnosti, které má nakonec šťastný konec. Ten dnešní díl mé série 100+ Žatec patří přesně do té druhé kategorie. Stojím u něj často, uprostřed náměstí Svobody, a pokaždé mi dojde, že kolem procházím kus zkamenělé úlevy – úlevy celého města, které kdysi přežilo něco, co ho mohlo docela vymazat z mapy. Temný začátek: rok, kdy Žatec zadržel dech Naše drama nezačíná na náměstí, ale v roce 1582 – v roce, kdy do města vstoupil…

Vítejte u dalšího dílu mé série 100+ Žatec. Tentokrát se zastavíme u místa, kterým denně projdou desítky lidí, aniž by tušili, že procházejí branou starou přes šest a půl století – u Kněžské brány. Stojí na západní straně historického jádra, kousek od chrámu Nanebevzetí Panny Marie, a je jedním z posledních dvou dochovaných vstupů do středověkého opevněného Žatce. A já k ní mám kousek blíž, než by se zdálo – prošel jsem jí tolikrát, že už dávno vím, kde se má člověk zastavit a kam se má podívat, aby mu neuteklo to nejhezčí. Možná i proto k ní mám trochu měkké srdce – je to takové tiché, skromné místo, které…

Synagoga Žatec, která přežila oheň i zapomnění Stojím v Dlouhé ulici a dívám se nahoru. Dvě věže. Zlaté hvězdy se blyští v odpoledním slunci. Nikdy jsem si nemyslel, že budu stát před druhou největší synagogou v Čechách — a přitom bydlím pár minut odsud. Vejdu dovnitř. Ticho mě obejme jako těžká látka. Vysoký prostor, klenutý strop, ozvěna mých vlastních kroků. A najednou to vidím — tohle přece není jen budova. Tohle je přeživší. Maurský sen z roku 1872 Píše se rok 1871. Stavitel Johann Staněk kreslí plány v duchu maurského stylu — orientální oblouky, dvě hranolové věže s kupolemi, apsida jako v pohádce z tisíce a jedné noci. O rok…