Žatecké gymnázium: škola dvou velikánů / Žatec 100+12

---

Procházím Studentskou ulicí a zastavuji se před secesní budovou, na kterou by si běžný kolemjdoucí ani nevzpomněl. Na štítu nad vchodem právě přistává hejno holubů , a mně samotnému při tom pohledu naskočí husí kůže. Tahle škola totiž skrývá hned dva příběhy, které stojí za vyprávění:

Jeden o klukovi z Holic, který doletěl až do srdce Afriky.

Druhý o mladém učiteli, který tu položil základy jednomu z nejslavnějších českých divadel.

„Podívej, odkud pochází tvůj krajan!“ šeptá mi u ucha Chmeláček, a ukazuje prstem na okenní římsu. Kde si to holubi rozdávají jako by byli doma. S Emilem Holubem totiž mám stejný rodný kraj. Oba jsme z Holic. On odsud vyrazil do světa, já jsem naopak přišel objevovat Žatec.

Gymnázium Žatec |

Od latinské školy k lucemburské listině

Kořeny žateckého gymnázia sahají hluboko, až do 13. století, kdy ve městě fungovala městská latinská škola. První dochovaná zmínka je ale mladší, z roku 1335, kdy král Jan Lucemburský vydal listinu, podle níž právo jmenovat rektora školy náleželo přímo žatecké městské radě. Na sklonku 14. století zde působil jako rektor Jan ze Žatce, jeden ze zakladatelů německy psané umělecké literatury a autor skladby Oráč z Čech.

„Tolik století, a pořád stejné lavice,“ povzdechne si Červenáček, který má ke starým příběhům slabost. Škola prošla bouřlivými časy: premonstráti ze Strahova, spory města s řeholníky, zrušení za josefinských reforem v roce 1777 a nakonec obnovení v roce 1806, kdy císař František I. povolil znovuotevření žateckého gymnázia jako veřejného ústavu.

Chlapec z Holic, který sbíral celý svět

Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích a už jako malý kluk sbíral hmyz, zkameněliny a nerosty. V roce 1857, kdy mu bylo deset let, se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří, a odtud vedla jeho cesta na žatecké gymnázium, kam přestoupil hned v prvním ročníku z pražské Malé Strany.

Nebyl to premiant. Jeho zájmy byly příliš rozptýlené na to, aby exceloval ve všech předmětech, ale v přírodopisu a dějepisu zářil jako nikdo jiný ve třídě. Když v roce 1866 na žateckém gymnáziu maturoval, přivezl si s sebou sbírku, která by dělala čest i muzeu: stovky archeologických nálezů, tisíce zkamenělin a preparátů. Škola si svého podivínského, ale nadaného žáka vážila a v kronice ho po jeho smrti v roce 1902 označila za jednoho z nejproslulejších absolventů.

„A víš, co se ještě traduje?“ vyskočí mi najednou pod nohama Lupulínek, který má rád drby ještě víc než chmel. Po Žatci se léta vyprávělo, že tehdejší ředitel Josef Hollub byl s Holubem příbuzný, a proto mu prý pomáhal v jeho neslavném prospěchu. Je to ale jen pěkná pověst. Hollub nastoupil do funkce až sedm let po Holubově maturitě. Oba muži se na chodbách gymnázia nikdy nepotkali, i když jejich jména si byla nápadně podobná.

Přítel Bobulka, který tu založil Cimrmana

O devadesát let později se v týchž třídách odehrál jiný příběh. Po dokončení Vysoké školy pedagogické v roce 1958 nastoupil mladý Zdeněk Svěrák jako učitel do Měcholup u Žatce. Odtud byl, jak sám s úsměvem říkával, „povýšen“ přímo do města, a v letech 1960 až 1962 působil jako profesor českého jazyka a literatury na žateckém gymnáziu.

Studenti mu brzy začali říkat Přítel Bobulka, protože jim tak sám říkal a přitom netušil, že chmel nemá bobulky, ale šišky. Studenti to samozřejmě věděli lépe než on, a přezdívka mu zůstala.

„Konečně někdo, kdo měl rád legraci stejně jako já,“ zasměje se Lupulínek, kterému humor Járy Cimrmana nikdy nebyl cizí. Svěrákovi se totiž v Žatci narodily obě děti: dcera Hanka a syn Jan, dnešní oscarový režisér. K Žatci a ke gymnáziu se pak vracel s nostalgií po celý život, ať už na výlety s dětmi, nebo na setkání s bývalými absolventy, a vzpomínal na ně především kvůli lidem, které tam učil. Po odchodu z kantorské dráhy v roce 1962 zamířil do Československého rozhlasu, kde vznikl nápad na postavu Járy Cimrmana, a s ní i legendární divadlo, které zná dnes celá republika.

Budova, která přežila tři režimy

Současnou secesní budovu na jihu města navrhl architekt Ernst Schäfer a stojí od roku 1903. Holub už ji tedy sám nezažil, maturoval ve staré budově na náměstí. Přesto tahle novější stavba prošla podobně bouřlivou historií jako celé město. V roce 1938 byla na základě říšského výnosu přeměněna ve Vyšší školu pro chlapce, o čtyři roky později dostala i historizující německý název na počest Jana ze Žatce. Od září 1945 tu ale konečně začalo vyučovat české reálné gymnázium, a právě v těchto třídách o patnáct let později, v roce 1960, nastoupil i mladý Zdeněk Svěrák.

Žatecké gymnázium dnes

Dnes je škola všeobecným čtyřletým i osmiletým gymnáziem pod křídly Ústeckého kraje. Ve školním roce 2025/2026 tu ve dvanácti třídách studuje přes tři stovky žáků a učí je třiatřicet pedagogů. Škola nese titul fakultní školy Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, je oficiálním testovacím centrem cambridgeských zkoušek a od roku 2018 spolupracuje s Mensou ČR.

Chmeláček se naposledy ohlédne po štítu budovy, kde holubi pořád vyvádějí své divadlo. „Kdo ví, kolik dalších Holubů a Svěráků tu ještě sedí v lavicích a neví o tom.“

---

Praktické informace

Adresa	Studentská 1075, Žatec
Rok založení současné školy	1996 (jako samostatný subjekt), tradice sahá do 13.–14. století
Budova	postavena 1903, architekt Ernst Schäfer
Typ studia	čtyřleté a osmileté všeobecné gymnázium
Slavní spjatí s gymnáziem	Emil Holub (absolvent, maturoval 1866), Zdeněk Svěrák (profesor ČJL, 1960–1962)
Přístup veřejnosti	budova není běžně přístupná, exteriér lze fotit z ulice

---

Tip na cestu: Zastavte se před budovou gymnázia a představte si mladého Emila Holuba se sbírkou zkamenělin pod paží, i mladého učitele Svěráka, jak studentům vysvětluje pravopis a tajně vymýšlí první historky o Járu Cimrmanovi. Pokud vás Holubův příběh zaujal, pokračujte pár set metrů dál do Regionálního muzea K. A. Polánka, tam na něj narazíte znovu.

Emil Holub | Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec

Zde je přehled všech článků

Žatec 100+ přehled všech článků

---