Kapucínská zahrada: oáza za hradbou, kterou v Žatci roky málokdo znal: 100+14 Žatec

Do Kapucínské zahrady jsem se poprvé dostal skoro omylem. Procházel jsem kolem po třídě Obránců Míru, všiml si nezamčené branky v hradbě a strčil do ní, napůl ze zvědavosti, napůl z lenosti dělat pár kroků navíc. A najednou jsem stál v úplně jiném městě. Žádný provoz, žádný spěch, žádné auta troubící u kruháku pár desítek metrů odsud. Jen studna, pávi a vůně bylinek, která mě chytila za rukáv dřív, než jsem stačil pořádně rozkoukat. Od té doby se sem vracím, pokaždé s pocitem, že jsem vstoupil do místnosti, kterou si Žatec nechal jen pro sebe.

Klášter, který přežil i zapomnění

Kapucíni si tu zahradu i klášter postavili v letech 1676 až 1684, jižně od historického centra, kousek od Pražské brány. Zdi tehdy stavěli s prostotou, jaká patří k jejich řádu – žádná okázalost, jen čtvercová budova konventu, kostel a kolem dokola zahrada, ve které mniši meditovali a zároveň si pěstováním zajišťovali obživu. Fungovalo to bez přestávky skoro tři sta let, až do roku 1950, kdy komunistický režim řád zrušil. Pak přišlo něco, co bych sám nečekal – budova se proměnila v domov důchodců, který tu vydržel až do osmdesátých let. A pak zahrada na dlouhá léta prostě zmlkla. Zpustla, zarostla, čekala. Kdo dnes projde brankou do klidné, upravené zeleně, těžko uvěří, že tohle místo bylo kdysi dlouhá léta skoro k nepoznání.

Teprve rekonstrukce jí v letech 2009 až 2011 vrátila podobu podle dochovaných historických plánů – jako by ji někdo trpělivě probudil ze spánku. Dnes má přes 8 500 metrů čtverečních a dělí se na dvě odlišné duše. V té horní roste bylinková zahrada s téměř osmdesáti druhy rostlin – od léčivek, které tu kdysi sbírali mniši pro celé předměstí, až po druhy, které tu mají místo jen pro krásu. V dolní části je to úplně jiný svět: volně se prochází pávi, v ohradě přežvykují kozy, ve voliéře štěbetají ptáci a uprostřed toho všeho stojí kašna Chmelových rytířů, jako by hlídala vchod do pohádky.

Kašna Chmelových rytířů je přesně ten typ místa, u kterého se člověk sám od sebe zastaví. Voda po ní nestéká jen tak po hladkém kameni – stéká po sloupu ovinutém chmelovými ratolestmi, jako by rostliny samy ožily a rozhodly se hlídat vodu, která jimi protéká. Stojí přesně uprostřed dolní části zahrady, a když se u ní zastavíte v podvečerním tichu, snadno pochopíte, proč jí místní neřekli jen „kašna“, ale dali jí jméno, které zní skoro jako z pověsti.

Sochy, které tu nejsou náhodou

Když projdete zahradou dolů, potkáte tam sochy dvou žateckých osobností, a věřte mi, ani jedna tam nestojí náhodou. Jedna patří Janu ze Žatce, literátovi, který napsal Oráče z Čech – dílo, jež se dodnes hraje jako divadelní hra, hlavně v německy mluvících zemích. Ta druhá patří statečnému Borešovi, o kterém se vypráví, že kdysi jedné dávné noci zachránil celé město před armádou duchů. Jeho příběh si zaslouží víc než pár vět, a tak jsem mu na webu věnoval samostatný článek.

A když jsem tak jednou večer stál přesně mezi oběma sochami a poslouchal ticho přerušované jen pávím křikem, napadlo mě, že tohle je přesně ten druh místa, kam by si i Chmelníček, Červeňáček a Lupulínka chodili sednout, kdyby zrovna neměli jinou práci. Stará tyčová chmelnice a kousek vinice, které v levé části zahrady dodnes rostou, jsou přece přesně ten druh koutu, který by si žádný z nich nenechal ujít.

Kouzelný bod hned za rohem

A pak je tu ještě jedna věc, o které se v Žatci moc nemluví nahlas. Kousek od Kapucínské zahrady, tak blízko, že to snadno přehlédnete, se ukrývá magický bod zvaný Sedm komínů. Stoupněte si na správné místo a najednou uvidíte hned sedm chmelařských komínů – vysokých, štíhlých, jako by hlídaly celé město. Přesnou polohu vám dnes neprozradím, ten příběh si zaslouží vlastní kapitolu a vlastní bouřlivou noc, kdy vám ho budu vyprávět tak, jak se sluší. Jen tolik: až budete příště od zahrady odcházet, zkuste se na chvíli zastavit a rozhlédnout – možná budete blíž kouzlu, než tušíte.

Klidné místo, kde se dá dýchat

Nejvíc na Kapucínské zahradě oceňuju, že se v ní nic nehoní. Je otevřená celoročně a vstup je zdarma. V létě se tu občas konají kulturní akce, jako Den českého piva ke konci září nebo oslava vinařství na svatého Bartoloměje. S dětmi tu navíc vydržíte klidně celé odpoledne – u minizoo s pávy, kozami a voliérou plnou ptáků se pokaždé zastaví i ty nejnetrpělivější, a kousek od hřiště na ně čeká i skluzavka, na kterou se stojí fronta i v podvečer. A když vás po tom všem přepadne žízeň, není třeba nikam chodit – hned vedle je klášterní kavárna, kde si dáte kávu a necháte děti ještě chvíli běhat na dohled.

Prakticky

Co	Informace
Místo	Kapucínská zahrada, Žatec (jižně od historického centra)
Vstupy	Z Pražské ulice, třídy Obránců Míru a Klášterní ulice
Otevírací doba	Celoročně, orientačně 9–20/21 hodin dle sezóny
Vstupné	Zdarma
Rozloha	Přes 8 500 m²
K vidění	Historická tyčová chmelnice, vinice, bylinková zahrada (~80 druhů), kašna Chmelových rytířů, sochy Jana ze Žatce a Boreše, minizoo (pávi, kozy, voliéra), dětské hřiště se skluzavkou, klášterní kavárna

Tip na cestu

Od Kapucínské zahrady je to jen pár set metrů k Chrámu chmele a piva s Chmelovým majákem, takže se obě zastávky dají snadno spojit do jedné procházky. A až budete odcházet od zahrady a napadne vás, kde přesně se skrývá magický bod Sedmi komínů – klidně mi to napište do komentáře. Kdo ví, možná vám prozradím víc, než jsem plánoval.

---

Kapucínská zahrada je skutečné, doložené místo s bohatou historií – zmínku o Chmeláčkovi, Červeňáčkovi a Lupulínce berte jako drobné mrknutí, ne jako historický fakt. Pokud vás zajímá jejich vlastní příběh, najdete ho v článku Strážci Žatce.

---

Chrám Chmele a Piva

---

Zde je přehled všech příspěvků

Žatec 100+ přehled všech článků

Žatecké gymnázium: škola Emila Holuba | 100+1 Žatec