Ponocný Boreš a armáda duchů

Boreš v Kapucínské zahradě

Tma v Žatci měla vždycky zvláštní, těžkou příchuť – takovou, co voněla vlhkou omítkou starých hradeb, chmelem a tajemstvím. Ale to, co se stalo tenkrát, nebylo obyčejné noční šero. To byla hrůza, která ti sevřela hruď, ještě než jsi stačil vykřiknout. Legendární žatecká pověst o armádě duchů má totiž jednoho naprosto klíčového hrdinu. Bez něj by celé město padlo. Tím mužem nebyl nikdo jiný než odvážný ponocný Boreš.

Jak strašidelná noc v Žatci začala

Začalo to nenápadně. Půlnoc už dávno odbila a mistr tesař se potácel uličkami k domovu. Vtom to uslyšel – tiché, zlověstné šoupání kroků. Strnul. Podél starých hradeb táhl podivný, nekonečný průvod. Postavy zahalené v černých kápích, tváře skryté ve stínech, a v rukou… v rukou svíraly malé, slabě žhnoucí lucerničky, které vrhat podivné, zelenkavé odlesky. Tesař utekl domů a ještě do rána se třásl pod peřinou. Ráno mu ve městě samozřejmě nikdo nevěřil, všichni nad ním mávli rukou, že zase hluboko koukal na dno džbánu.

Jenže pak přišla další noc. A další.

A najednou přiběhl jeden z nejváženějších konšelů města, bledý jako stěna, s vytřeštěnýma očima a sípal: „Viděl jsem je… Jsou tady!“

V tu ránu zmizela všechna odvaha. Strach padl na celý Žatec jako studená deka. Nikdo nevystrčil nos z okna, nikdo se neodvážil vyjít ven. Dokonce i tehdejší městský ponocný, chlapík, co se hned tak něčeho nezalekl, odhodil lucernu a odmítl nastoupit službu. „Do prázdných ulic nevkročím, raději mě zabijte!“ křičel. Město bylo bezhlavé, bezbranné a vydané napospas přízrakům z jiného světa.

Konšelé v panici povolali dva odsouzence na smrt. Slib byl jasný: „Dáme vám milost, když se vydáte k hradbám a zjistíte, co ti neteční bubáci chtějí.“ Muži neměli na výběr. S hrůzou v zádech se vydali vstříc temnotě a o hodinu později se vrátili jako smyslů zbavení, třesoucí se po celém těle: „Chtějí… chtějí obsadit celé město! Všechno je ztraceno!“

Hrdina dne: Ponocný Boreš zachraňuje Žatec

A tehdy, když už všichni počítali s nejhorším a město směřovalo ke své zkáze, vystoupil z davu on. Boreš – chlap, který měl srdce na pravém místě a postavil se osudu čelem. Žádný rytíř v blýskavém brnění, ale obyčejný žatecký ponocný, který se rozhodl dobrovolně převzít nebezpečnou službu, již všichni ostatní zbaběle opustili. Boreš se stal skutečným spasitelem celého města.

Úder dvanácté hodiny. Ticho, že bys slyšel padat špendlík. Boreš stál sám na hradbách u Pražské brány, v ruce pevně svíral svůj ponocný roh a oči mu těkaly do tmy. A pak je uviděl.

Před branami se z ničeho nic šikovalo obrovské, tiché vojsko. Stovky mihotajících se světýlek, masa přízraků valící se přímo na hradby. V žilách tuhla krev, dech se zatajoval. Boreš věděl, že mečem je nezasáhne. V poslední vteřině předtím, než se přízraková vlna přehnala přes hradby, popadl roh, nadechl se z plných plic a do tichého nočního vzduchu zahučel na všechny čtyři světové strany. Ze hrdla se mu vydral zoufalý, ale hromový řev, kterým prorazil noční tmu:

„Všichni dobří duchové, chvalte Hospodina, veselte ho!“

Boreš zkameněl na místě a čekal ránu jisté smrti. Světýlka se valila dál – přímo k němu, skrz zavřenou bránu, přímo do jeho těla. Ale ouha… žádná bolest. Žádná smrt. Přízraky prošly kolem něj jako ledový vánek, vůbec si ho nevšímaly a mířily dál, rovnou ke starému žateckému hřbitovu, kde se pomalu rozplynuly v ranní mlze. Nebyla to armáda zkázy. Byla to jen pouť duší našich předků, které prostě jen kráčely svou vlastní cestou. Město bylo díky Borešově odvaze zachráněno.

Kde dnes najdete stopy této pověsti a sochu hrdiny Boreše?

Tato slavná pověst z Žatce žije v paměti místních dodnes a připomíná bohatou historii města spojenou s chmelem i tajemnými legendami. Pokud se vydáte po stopách tohoto příběhu do současného Žatce, nemusíte spoléhat jen na fantazii:

* Historický originál sochy: Na počest jeho hrdinského činu nechal Žatec postavit sochu, která původně stávala po staletí na kašně před historickou radnicí. V současnosti si tuto vzácnou památku můžete na vlastní oči prohlédnout uvnitř Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci, kam byla bezpečně přemístěna před zhoubným zubem času.

* Kopie v Kapucínské zahradě: Pokud si chcete prohlédnout podobu statečného ponocného přímo pod širým nebem, vyrazte do malebné Kapucínské zahrady, kde na vás čeká věrná kopie této historické sochy.

* Místa činu: Když se dnes o půlnoci projdete starými uličkami Žatce, kolem hradeb nebo poblíž místa, kde stávala Pražská brána, zkuste se na chvíli zastavit a poslouchat. Možná, úplně možná, v tichu nočního města uslyšíte slaboučké ozvěny ponocného rohu statečného Boreše.

Kde dnes najdete stopy pověsti a sochu Boreše

Místo	Co tam najdete
Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci	Historický originál sochy Boreše, dříve stávala na kašně před radnicí Kašna Boreš \| Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec
Kapucínská zahrada	Věrná kopie sochy pod širým nebem
Místo bývalé Pražské brány a přilehlé hradby	Dějiště příběhu – ideální pro noční procházku s trochou fantazie

Kašna Boreš | Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec

Takto to začalo – muj-zatec.cz